Na región Blízkeho východu a problémy utečencov, utečeniek sa Anna Hruboňová zameriavala už počas štúdia. Cez rozvojové dobrovoľníctvo v Libanone sa jej naskytla príležitosť na tieto témy nahliadnuť z inej, osobnejšej perspektívy. Šesť mesiacov (až do nástupu korona-krízy) pôsobila na projekte hostiteľskej organizácie ADRA Libanon, zameranom na prácu so sýrskymi komunitami v Bejrúte. Jej pobyt však bol poznačený hneď niekoľkými kritickými situáciami a výzvami. Napriek tomu by sa do terénu rada vrátila.

Libanon je malá, no krásna a pohostinná krajina

Slovenský dobrovoľník, Martin Pavelka, po roku práce s vnútorne presídlenými ľuďmi v Gruzínsku odišiel tentoraz do Turecka. Tam sa venuje aktivitám, ktoré majú napomôcť utečeneckej (prevažne sýrskej) komunite k začleneniu sa do spoločnosti. V nacionalistickom Turecku sú až štyri milióny utečencov a utečeniek, no počet organizácií, ktoré s nimi pracujú, je žalostne nízky a ich efektivita otázna. Martinova hostiteľská organizácia Small projects Istanbul je svetlou výnimkou. V dôsledku korona-krízy však musí pretaviť vzdelávacie aktivity do online podoby, pričom čelí viacerým výzvam.

Martin Pavelka pred sídlom svojej hostiteľskej organizácie Small Projects Istanbul

V roku 2015 prijali členské krajiny OSN sedemnásť Globálnych cieľov, alebo: Cieľov trvalo udržateľného rozvoja (Sustainable development goals – SDGs ), ktorým predchádzalo osem ambicióznych, no ťažko naplniteľných Miléniových rozvojových cieľov. Súčasná sedemnástka Globálnych cieľov predstavuje spoločnú zhodu krajín v tom, akým smerom by sa mal uberať rozvoj spoločnosti v záujme zníženia chudoby a nerovností u svetovej populácie, a ako by mal byť zabezpečený dlhodobo udržateľný rast a dôstojné podmienky pre život.

Moldavsko může tvarem na mapě připomínat kolibříka v letu, jehož zahlédnout je skoro stej-ně vzácné jako objevit v moldavských vesničkách studnu s nezávadnou pitnou vodou. Během letošního června se studentům a studentkám Mezinárodních rozvojových a environmentál-ních studií z olomoucké Univerzity Palackého naskytla neopakovatelná možnost navštívit tuto turistickým bohem zapomenutou krajinu a alespoň zlehka nahlédnout do místní kuchy-ně, obeznámit se s kulturní i duchovní tematikou, poodkrýt tajemství štědré pohostinnosti a v neposlední řadě odhalit příčiny nuzných životních podmínek moldavských obyvatel a se-známit se s plody moldavsko-české rozvojové spolupráce.

Když si v atlase světa nalistujete stránku s mapou Evropy a posunete se od České republiky východním až jihovýchodním směrem, určitě neminete státy Rumunsko a Ukrajinu, které v určitém období historie naší vlasti byly našimi přímými sousedy. A mezi těmito dvěma obry je vklíněná malá zemička s poměrně nízkým terénem a nekonečnými zatravněnými pláněmi a kukuřičnými, obilnými a vinnými poli – Moldavsko. Právě tuhle nízko-příjmovou zeměděl-skou krajinu navštívili studenti a studentky z Katedry rozvojových a environmentálních studií (KRES) Univerzity Palackého, aby se přesvědčili o přírodních úkazech, lokálních atrakcí, o místním občanském aktivismu a jeho aktérech a taktéž o aktivitách českých nevládních or-ganizací a firem v moldavských rajonech.

Romantická představa o potřebné pomoci v zahraničí může být často velmi mylná. Dobrovolníci se domnívají, že jejich práce je přínosná, prospěšná pro komunitu a že vykonají dobrý skutek. Skutečný výsledek a užitečnost se však setkává s mnoha problémy. Proto je potřeba mluvit při výběru dobrovolnického projektu také o fenoménu „voluntourismus“.

Pojem ,,voluntourismus“ definuje spojení slov „volunteer“ (v překladu dobrovolník), a „tourism“ (cestování). Toto chytré sousloví označuje trend mladých lidí z rozvinutých zemí jezdit na krátkou dobu – v některých případech od pár dnů do nejvýše několika měsíců – „pomáhat“ do rozvojových zemí. Často se jedná o programy, kdy dobrovolník zaplatí poplatek místní nebo mezinárodní organizaci a ta jej potom umístí na jeden z celé řady nabízených projektů. Programem těchto projektů může být prakticky cokoliv – od vzdělávání, zdravotnictví až po lidsko-právní tématiku.

Bavlna, kdysi označována jako bílé zlato, nyní se o ní mluví spíše jako o prokletí Uzbekistánu. Ukazuje se, že jde o velmi komplikovány případ závislosti na něčem, co je příčinou a řešením rozvojových deficitů v tomto asijském státě. Jaké jsou sociální a lidskoprávní důsledky pěstování této monokultury?

Historie pěstování bavlníku sahá do 19. století, kdy současná teritoria Uzbekistánu byla částečně obsazena ruským impériem. S nástupem průmyslové revoluce poptávka po bavlně, jakožto klíčové surovině pro výrobu textilií, stoupala v industrializujících se zemích. V ruském impériu textilní průmysl patřil mezi nejvíce rozvinuté typy průmyslu. V plánech ruského cara bylo založit na území Turkestánu rozsáhlé plantáže bavlny, aby se impérium stalo nezávislým na dodávkách ze Spojených států. Tyto plány byly však narušené první světovou válkou, kdy došlo k zániku říše a vzniku Sovětského svazu.

Se vznikem Uzbecké sovětské socialistické republiky v roce 1924 byl položen začátek proměny bývalého Bucharského emirátu do hlavního zdroje bavlny pro celý Sovětský svaz. Samotný proces kolektivizace, tj. nedobrovolného slučování bývalých soukromých zemědělců do družstev, neprobíhal hladce a až teprve ve třicátých letech dvacátého století byl konsolidován. Před nástupem komunistického režimu bavlna se pěstovala pouze v oblasti Ferganského údolí.

Forced cotton harvesting in Uzbekistan - photo HRW

Koncem minulého století vyprodukoval Uzbekistán zhruba 2,5 milionu tun bavlny, což představovalo více než 20 procent celosvětové produkce bavlny. Pěstování bavlny zásobovalo nejenom textilní průmysl v Sovětském svazu, ale i centrální vládu v Kremlu tvrdou měnou, díky exportu na světové trhy. Jaké to však mělo ekonomické a hlavně environmentální dosahy na uzbecké obyvatelstvo? Je bavlna prokletím pro Uzbekistán, nebo startérem pro rozvoj státu?

Během sovětského období bavlníkové plantáže zabíraly až 98 % celkové plochy určené pro pěstování technických plodin v Uzbekistánu. Celková rozloha plantáží v osmdesátých létech činila více než 2 miliony hektarů (což tvoří 4,47 % rozlohy republiky) a podíl republiky na dodávkách bavlny podnikům SSSR přesahoval.

Cotton in post-Soviet times

Nedávno Medzinárodný záchranný výbor uverejnil zoznam desiatich nízkopríjmových krajín, ktoré v roku 2019 budú čeliť humanitárnej kríze. Práve tieto štáty sú už teraz zdrojom dvoch tretín utečencov a utečeniek na našej planéte. Je medzi nimi i Jemen, ktorý sa zmieta už štyri roky vo vojne. Netreba lamentovať nad „utečeneckou krízou“ na sociálnych sieťach, ale snažiť sa jemenským rodinám reálne pomáhať.

Jemenská kríza - foto UN news

Dvanásť mesiacov realizovala rozvojové projekty, ktoré dávajú albánskym deťom z vylúčených komunít vzdelanie, a teda i šancu na lepší život. Viac zo svojich zážitkov a skúseností z ročného pobytu v Albánsku priblížila rozvojová dobrovoľníčka – Veronika Zimová.

Už dlho držala v hlave plán – v budúcnosti pracovať v oblasti humanitárnej a rozvojovej spolupráce. Preto bolo dobrovoľníctvo pre Veroniku logickým medzistupňom medzi univerzitou a terénnou prácou v tzv. rozvojovom svete. Po štúdiu medzinárodných vzťahov teda zareagovala na aktuálne výzvy dobrovoľníckych pozícií od organizácie ADRA Slovensko. Po úspešnom pohovore nasledovala povinná stáž v bratislavskej kancelárii vysielajúcej organizácie, predodchodový tréning a oboznámenie sa s očakávaniami i úlohami od hosťujúcej ADRA Albánsko.

Pohľad do vnútrozemia Albánska

Pomáhať núdznym v oblastiach, ktoré sa zmietajú v humanitárnej kríze, možno i formou vysielania humanitárnych dobrovoľníkov a dobrovoľníčok priamo na miesta, postihnuté vojnou, zemetrasením či tajfúnom. Samotnému vyslaniu však predchádza dôsledná príprava, na ktorej si ADRA Slovensko dáva mimoriadne záležať.

EU Aid volunteers - pripravení na svoju misiu

Do dobrovoľníckej iniciatívy „EU Aid volunteers“, ktorú pred časom spustila Európska komisia, sa zapojila ako prvá slovenská mimovládka aj humanitárna a rozvojová organizácia ADRA Slovensko. Bol to logický krok, keďže sa budovaniu zmysluplného dobrovoľníctva doma, ale i vo svete dlhodobo venuje. Doteraz pripravovala mladých ľudí na svoje „misie“ do tzv. rozvojových krajín. Nedávno svoje portfólio rozšírila o manažment humanitárnych dobrovoľníkov a dobrovoľníčok. Projektová manažérka ADRA Slovensko, Alena Horváthová, v rozhovore približuje, ako vyzerá celá príprava na takýto dobrovoľnícky pobyt v krajine, sužovanej humanitárnou krízou.